Lukostřelecké závody - 27.4.2013

28. dubna 2013 v 17:23 | Leslie739 |  Lukostřelba
Premiéra! Návrh na to, navštívit tento závod podala mamka, ale nakonec s námi nejela, protože ji bolela záda. Ovšem to nic nemění na tom, že já získala nové poznatky a zkušenosti.
Závod měl začít v 10:00, takže jsme vyjeli krátce po půl deváté. Jeli jsme po obchvatu okolo Nymburka, Poděbrad a Kolína a za Kolínem sjeli do Starého Kolína, kde se také závod měl konat. Hledali jsme střelnici nejdříve z vlastního úsudku, ale nenašli jsme, tak jsme se zeptali místních, kteří nás správně navedli a musím říct, že pokud by jste nejeli podruhé, tak to prostě bez pomoci jiných nenajdete, mají to tam krásně zašité.



Měli tam malé parkoviště, takovou malou klubovnu, kde jste se mohli občerstvit a posedět. Na cvičišti měli rozestavených 6 terčů v různých vzdálenostech a zpočátku tam střelci trénovali své luky. Potom už tam nikdo nebyl a i já jsem si říkala, jestli ten svůj luk nemám zkusit vytáhnout a anonymně si zastřílet, jenže, prostě na ty vymakané profesionální luky jsem neměla.


↑ Jejich střelnice, střelba až na 90 metrů.


↑ Jejich vymakané luky, takové tam měli skoro všichni, já si zatím můžu nechat jen zdát.

Zřejmě nějaký vedoucí nebo někdo nadřazenější zahájil závod okolo čtvrt na jedenáct, zadal pokyny a poučil o bezpečnosti. Měl se jít okruh o délce přibližně kolem 3km terénem, polní cesta, pole, les, louka. Na okruhu mělo být 20 3D figur zvířat a okruh se šel dvakrát. Byla to klasická zvířata jako divočák, medvěd, jelen, kojot, liška, vlk, zajíc, tetřev, vydra apod. My osobně jsme šli okruh jen jednou a to ještě špatným směrem. Trošku jsme to tam prokřižovali, ale přišli jsme na jejich systém obcházení. Takhle jsme se aspoň každou chvilku drželi jiné skupinky.


↑ Medvěd. Trefoval se asi na vzdálenost 35metrů.


↑ Další medvěd. Do něj se pro změnu trefovalo přes malý kopeček.


↑ Bizon, u kterého střelci často říkali: "Tak kdybych se do tohohle netrefil, tak už fakt nevím."


↑ Kojot, u kterého zase všichni vtipkovali, že kdo se trefí do otevřené tlamy, bude to mít za nejvíc bodů.


↑ Schovaný roháč, taky se střílel docela na velkou vzdálenost.

Skupiny byly většinou po třech, jen skupina dětí byla po pěti plus dozor. Byly rozděleny náhodně a s kým člověk vlastně šel bylo úplně jedno, protože stejně každý střílel za jinou kategorii.


↑ A střílely i děti, tento, jak jsem z jejich rozmluv vyrozumněla, střílí už asi docela dlouho. I na jeho střelách to bylo vidět, šlo mu to.


↑ Tento byl zase pro změnu neposedný. Hyperaktivista.


↑ "Červeňák" jak jsem mu v duchu začala říkat, střílí údajně asi měsíc. Ale svou chybu uzná a nevzteká se.

Tady mě opravdu hodně překvapilo, jak k sobě lidé uměli být vlídní a ochotní. Do dnešního světa bych to vůbec neřekla. Střelci si navzájem radili, kam šípy střílet. První ze skupiny většinou vystřelil a pak druhému řekl: "Dej to trochu doleva ode mě a asi pět cenťáků nad mě a budeš mít desítku." V dnešním světě nepochopitelné, lidé mezi sebou věčně svádějí souboje a rivalita je už součástí našeho života, jenže lukostřelci mi toto mínění zcela popřeli. Nejen, že si radili, oni nenadávali jako většina populace, když se netrefili, oni hledali a našli příčinu toho, proč se netrefili a poučili se z toho.


↑ Když zapsali body, jeden vždy vytahal šípy a podal je ostatním.


↑ Opět hodnotí své umění.


↑ Společně se prodírali porostem k tetřevovi.

Teď se vrátím trošku k výbavě střelců. Z celkových asi 20-25 soutěžících měl jen jeden kladkový luk, asi dva luk reflexní a všichni ostatní měli dlouhé luky. Ze všech soutěžících byla jen jedna jediná žena, jinak všichni muži. Většina z nich měla pasový toulec, což mě osobně dost překvapilo, pohodlnější a přístupnější mi vždy přišel toulec zádový. Toulce měli jak kožené, tak i textilní. Šípy měli většinou karbonové nebo duralové, ale přibližně pět lidí stále sázelo na klasiku s dřevěnými šípy.


↑ Tento jediný střelec měl kladkový luk. Jeho "specialitou" bylo dlouhé míření.

Kdybych to měla porovnat s tou mou výbavou, jsem na tom opravdu mizerně. Ale rodiče říkali, že by mi možná pár šípů koupili, luk prý s tátou zkusíme vytvořit ještě jeden, ale večer pak zas uvažoval, jestli by nebylo rovnou dobré koupit i ten luk, každopádně mě zaúkoloval, abych se na netu podívala sama a přednesla nějakou přijatelnou možnost, takže teď se pár dní určitě nudit nebudu. Sama pořádně nevím, co vlastně chci, jestli luk skládací, nebo jednolitý, jestli šípy duralové nebo dřevěné, jestli toulec zádový nebo pasový. A mohla bych pokračovat nejen v oblastech lukostřelby.
Dále mě také zaujal nápad, jak měli na střelnici vyrobené terče. Slaměnou klasiku snad ani zmiňovat nemusím, ale slepit zbytky molitanu, nebo čehosi podobného, do cca 15cm tlusté desky a na každý bok nalepit 2cm silný plát, by mě vážně nenapadlo.


↑ Nápaditě stvořený terč.

Jak závod dopadl nevím, okruh jsme prošli jen jednou a pak už jsme jeli domů, pro nás to tam už nemělo moc význam. Pro mě to byl opravdu nevšední zážitek a zkušenost k nezaplacení. Pokud by se třeba poštěstilo a tu výbavu by mi rodiče pořídili, možná bych uvažovala o tom, že se za rok zúčastním taky...ale kdyby je kdyby.



↑ Někdy bylo nutné si i kleknout, aby šípy nezměnily svou trajektorii ve větvích. Právě na tomto stanovišti si ona dotyčná jediná žena troufla vyzkoušet strefit cíl z pouhého předklonu a šíp s sebou vzal jen větve.




↑ Tuhle skupinu jsme pronásledovali asi nejdéle, ale nevadilo jim to, vtipkovali a byli veselí.




↑ Palba na velmi vzdáleného a nebezpečně vypadajícího medvěda.


↑ Cestou lesem jsem zvěčnila i tento podivně vyhlížející strom.


↑ Ukrytý bažant by také nepřežil.


↑ Jako jinde i tady byly rozkvetlé stromy.


↑ Tento střelec si dokonce chránil letky šípů před deštěm, sprchlo jen krátce. Pořád jen nechápu, proč někteří měli na tětivách ty "zázračné" bambulky.


↑ A poslední fotka ze střelby na bizona.

Leslie
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama