Zdárně na střelnici

29. října 2014 v 23:22 | Leslie739 |  Lukostřelba
Tak konečně jsem se dostala na tu střelnici, do Libichova samozřejmě. A jak jinak než se tu o té úsměvné události zmínit.


V pátek jsem teda zavolala na střelnici. Původně jsem se chtěla domluvit na nedělní odpoledne, dopadlo to ale tak, že jsem měla dorazit už ráno a hned se zůčastnit Libichovského poháru, s čímž jsem nepočítala, ale když už, tak jsem na to kývla. Jedinou překážkou bylo počasí, jet na motorce po dálnici ráno v půl devátý při 6°C není moc příjemná představa, no ale nakonec jsem to nějak přežila.
Cestou jsem však mírně bloudila, protože v Bezděčíně jsou dva sjezdy z dálnice a já samozřejmě sjela tím špatným exitem... čehož následkem jsem pak po doražení na střelnici byla trošku víc zmatená. Jak jinak.

Po chvíli mi už ale pan Jelínek sestavoval luk, napínal tětivu, říkal, že předpětí (konečně pro to mám české pojmenování) je malé, znovu se podivoval nad mou omotávkou z papírové lepenky (vypadá to ošklivě, ale byla to fakt kvalita, kort když má člověk hned od začátku malý předpětí) a tak celkově mi řekl, že tětivu mi udělá novou s využitím oček z té staré a že mi teď luk půjčí jiný, takže jsem zase svého Optimuse mohla složit do batohu. Taktéž mi řekl, že mi časem vnutí i jinou tabku, ale proč ne, tahle to stejně bude mít brzo za sebou, pokud do toho teď dám víc. A vypadalo to, že o rukavičce nechce ani slyšet (a mně už pomalu začínala být milá).

Tak pak mi řekl, ať jdu střílet, tak jsem šla. Možná jsem stihla vystřelit dva šípy a už mi pan Jelínek říkal, ať to držím dýl. Ale zas na druhou stranu s tím slabším lukem to bylo jednodušší, a pravda, lepší. Při druhé sérii jsem přestřelila jeden šíp, a pak už ho ani nenašla, i když jsem ho hledala takovou dobu. Třeba se někdy objeví. Takže mi zbylo šest šípů a chvíli jsem s nima střílela.

Následně došlo k takovému vřelému přivítání na 7. ročníku Libichovského poháru, byla předvolána nováčkovská rodinka, tudíž hned po ní jako nováček i já. Potom bylo rozřazení do skupin, byla jsem hned v té druhé s fajnovýma lidma, s jednou další juniorkou a třemi dospěláky s kovovými bare bowy. Všichni se pak snažili jak mohli a radili mi, díky jim za to.
A na to byl hned turnaj zahájen.

Začínali jsme na lišce, potom to byla nějaká medvědovydra, ani z fotek si nemůžu vzpomenout, co to přesně bylo. Pak divočák, jehož se mi podařilo zasáhnout jen jednou ze čtyř výstřelů, mravenečník, jehož jsem nezasáhla vůbec. Z toho si beru ponaučení, že se mám vyhýbat nízkým terčům. Pak vzdálenější vlk a lvice, do nichž se mi trefovalo daleko líp, i když byli dál a nakonec jsme šli na jedničku na tetřeva. Udělali se takhle dvě kolečka a byla malá přestávka, při níž jsem opět zmatkovala díky mému špatnému chápavému smyslu.
Ale zároveň mi během ní půjčil pan Jelínek tři nové dlouhé šípy Cross-X Ambition 1000, které byly původně objednány pro jednoho minis kluka, tudíž naprosto nevhodné, takže jakoby byly k mání. A když jsem je tak střílela, tak mi poupravoval pozice rukou a celkem vzato to pro mě bylo dosti přínosné, rozhodně lepší postup než ten, jaký jsem prováděla předtím.
Takže jestli budou ty šípy v neděli ještě k mání a s kratší tětivou se s nima bude stejně dobře střílet, tak si jich pět vezmu, protože zajednak svoje šípy mám špatný a je jich už málo a přes zimu si chci stejně objednat další.

Po přestávce se pokračovalo v turnaji a zvířátka se obešla ještě dvakrát, zas se jednou střílelo od modré vlaječky a podruhé od červené.
Už to vypadalo, že budu mít víc bodů než druhá juniorka od nás ze skupiny, ale naštěstí udělal bodovač početní chybu a seknul se o 7 bodů, takže přece jen jsem poslední, za což jsem ráda, protože se na poslední místo stále cítím. Fakt by mi to přišlo divný.

A tak nějak to po vyhodnocení skončilo a všichni se rozjeli do svých domovů. A když jsem si to tak zas frčela po tý dálnici, tak jsem si uvědomila, že jsem ani panu Jelínkovi nepoděkovala, a že mě to celou dobu nehorázně žere. To ode mě není hezký.

Mimochodem, několikrát mi bylo řečeno, že mám panu Jelínkovi tykat, ale to mi prostě přes pusu nejde... vykám!

Takže nakonec jsem ráda, že jsem se na tu střelnici konečně vydala, jasně, šlo by to dřív, ale to bych pro to taky musela něco dřív udělat, ale lepší někdy než nikdy. Už teď se zas těším na neděli, jo, prostě mě to baví, konečně něco. :)

Leslie

P.S. Ano znamená to, že jsem momentálně bez tětivy a jsem sama zvědavá na to, jak v neděli natáhnu luk...
 


Komentáře

1 Vytlem Tell Vytlem Tell | 1. listopadu 2014 v 20:32 | Reagovat

Ať se v neděli všechny medvědovydry třesou a mravenečníci do výšky narostou! :-)

2 Leslie739 Leslie739 | E-mail | Web | 4. února 2015 v 19:22 | Reagovat

[1]: To nemusí, já se je naučím lovit i tak!! :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama