Trénink zase na střelnici - 2.11.2014

2. listopadu 2014 v 14:25 | Leslie739 |  Lukostřelba
Asi jsem se konečně našla, teď do toho dávám fakt všechno, co jde, začlo mě to nehorázně bavit, nenudím se a všechno ostatní mi je popravdě nějak ukradený, už jde jen o to, aby ta energie zas neopadla. Jsem teď hrozně rozlítaná, dělám kraviny a tak, ale prostě mě to baví a já tak nějak cítím, že dělám správně.

Nějak tak by se dalo popsat, jak to se mnou vypadá po dnešku po dvou hodinkách na střelnici.


Včera večer jsem byla hrozně na nervy a trošku ve stresu, ani uklidňování všemožnými způsoby moc nepomáhalo, jakmile byla ve filmu trošku nudnější scéna, už na mě zas šly černé myšlenky, to je tak, když vás rodiče straší ranní námrazou na silnici, smykem s motorkou, zmrzlejma prstama na nohách a bůhví čím ještě.

S budíkem nastaveným na půl osmou jsem si asi v půl dvanáctý šla lehnout. V 5:55 jsem byla vzhůru a pak do sedmi třiceti každých deset minut hleděla nedočkavě na hodiny. To je tak, když nechcete svým vstáváním vzbudit zbylé členy domácnosti a doufáte, že ještě usnete. Jo, nervy. Proč? Nevím.

Pak už to šlo snáz, snídanička, balení, nabalování sama sebe do x vrstev, pak jsme vyháněli sousedovic psa z naší zahrady (to když ta vrata zapomene bratříček zavřít), tatínkovi se včera ve čtvrtém Kameňáku zalíbila nějaká písnička, takže ráno ji hledal a pouštěl hudbu na plný koule, takže jsem ve finále před třičtvrtě na devět ve spěchu opouštěla domeček a byla ráda, že z toho zdrhám pryč.

Na benzínce si o mně zas museli myslet, že jsem exot. Skoro všude byla hustá mlha, čím víc na jih, tím víc mlhy. A byla větší zima než minule.

Tak jsem tam nějak dorazila, ještě tam moc lidu nebylo. Složila jsem si luk, chvíli čekala a pak mi pan Jelínek nasadil novou tětivu, nejprve jednu, pak druhou, na té udělal omotávku, zas ji odmotal, udělal novou, namáčkl kroužky a střílej.
Tětiva užší, šípy volnější. Mnoho úprav tahání tětivy, vypouštění šípu, narovnání zad, hlavy. Stejně všechno lítá doprava, jiný šípy, líp seděj, taky lítaj doprava.

Kde je chyba? Ve mně? V šípech? V luku. Nejprve, že v šípech, pak že v zakládce. Pan Jelínek mi vyměnil zakládku, nepomohlo. Věra, zkušená lukostřelkyně, tedy z mého luku vystřelila tři různé šípy. Všechny do jednoho místa a přeci jen daleko od středu. Luk prý kope - hand shock, to bude úzkou tětivou.

Půjčili mi jinou tabku, s takovým klínkem mezi ukazováčkem a prostředníčkem, je to trošku lepší, líp se střílí.

Tak že si luk do další neděle nechají a seřídí. Držím vám palce, předem děkuji.

Pak mi zas půjčili jejich luk. Moje šípy. Stejně se mi zdá, že to lítá moc doprava. Ale pak jsem si začala dávat víc záležet, trošku víc uvažovat a propočítávat. Bylo to o trošičku lepší. Stejně si ale myslím, že je chyba ve mně.

Spousta lukostřelců jsou zároveň motorkáři. Možná mi ty moje první šípy, poškrábané a s vlastnoručně přilepovanýma odtrženýma letkama, někdo koupí. Tak teď nevím, jaké šípy budu mít, jestli Ambitione Cross-X, nebo Beman Carbon Flash. Obojí asi 1000. Uvidí se za týden.

Každopádně mám co zlepšovat do ročníkovky, jsem tam s lukostřelbou už natuty napsaná.

Už od pátečního tělocviku mám natažené totálně všechno. To je tak, když se člověk rozhodne začít něco dělat, jestli mu to vydrží, toť otázka.

Tak teď babo raď. Uvidíme jak to dopadne. Každopádně budu mít ještě větší absťák než minulý týden. A docela jsem se divila, že ten svůj luk po týdnu pravidelného nenatahování vůbec natáhnu. Připadám si jak Alenka v Bludném lese.

Leslie
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama