Další ročník Libichova

9. listopadu 2015 v 18:17 | Leslie739 |  Lukostřelba
Ahoj! Dneska bych vám ráda řekla něco o včerejším závodě v Libichově, kam jsem se zas po pauzičce vydala a to i s přítelem. Pro oba to je už vlastně druhý ročník, ale pro mě to znamená i první ukončený rok, od prvního do posledního poháru. Je to až neuvěřitelný, jak ten čas letí.
A zároveň jsem už vystoupila z kategorie juniorů a nakýblovala se k ženám, ne že by to pro mě znamenalo nějaký rozvrat ve výsledcích.


Ráno jsme klasicky vyrazili po půl deváté (rozuměj spíše těsně před třičtvrtě) a před devátou byli na místě. Počasí bylo parádní, sluníčko a téměř azůro, příjemně hřálo. V takové počasí člověk ani nedoufal, když viděl tu hustou mlhu o předcházející noci (vám povím historku mimo mísu, jedeme si z kina domů, já řídím a mlha začíná být horší a horší, viditelnost deset metrů před auto a to nekecám, takže jedu mimo vesnice konstantně 60 km/h, za mnou dvě auta, to první se na mě lepí jako klíště a pořád si najíždí, že mě jako předjede, nakonec asi po 10 km, kdy už se já pomalu chystám vjet na vedlejší, se k tomu rozhoupe a předjede mě na okraji vesnice, najednou zjistí, že nic nevidí a ve vesnici jedeme 30 km/h, ještě že jsem za chvíli odbočovala, i takoví lidi jsou). Oblékli jsme se, aby nám nebyla zima a aby jsme se ani nepekli, vyzbrojili se a šli zaplatit startovné.

Pak jsme se šli rozstřelit. Všechny velké terčovnice byly v jedné lajně, což mě zrovna naštvalo, protože byly až moc daleko a já si zrovna chtěla vyzkoušet něco, co by mi pomohlo se střílením, nakonec jsem to musela prostě nějak zkusit i na tu dálku. Jestli mi to pomohlo i ve skutečnosti, tak to fakt netuším. Problém s brzkým vypuštěním v důsledku nedotažení a neukotvení přetrvává a asi s tím bude ještě hodně práce.

Následovala opět střelba na lvici - na tu já už pro jistotu kašlu, protože jsem si na ní už jeden šíp zničila.

Pak jsme byli rozlosováni na skupiny a po dlouhé době jsme byli s přítelem rozděleni v jiných skupinách, což mě vždycky trošku naštve, protože tam jezdíme primárně proto, abychom mohli být spolu.

Osm zvířátek se nám už dávno naštelovalo na ta správná místa, první byl kojot, na něm jsem neminula ani jednou a dokonce mu prostřelila ucho skrz na skrz, pak byl divočáček, kterého jsem trefila jen na poprvé, pak už jsem se na něm tak rozhodila, že to prostě nešlo, třetí byl vybledlý jezevec, kterého se mi povedlo sundat jen dvakrát, po něm jakási kopytnatá pohublá potvůrka, kterou jsem trefila pokaždé, i když to bylo přes terénní nerovnost. Páté zvířátko byl jakýsi vyšisovaný vlk, kterého jsem minula jen jednou, zato rosomáka jsem trefila pokaždé, ale muflon mi přinášel velké potíže, povedlo se mi ho trefit až na třetí pokus - paradoxně na delší vzdálenost - a na čtvrtý zas ne. A nakonec má oblíbená lvice, třikrát jsem jí dostala za 8 bodů a napočtvrté žádný, protože bambusový kolega z mé skupiny ji přestřelil a zdálo se, že přišel o šíp, tím pádem jsem se vyděsila a sakra hodně podměřila.

Inu stalo se co se stalo, deset outů je hodně, zkouším zapracovat na snížení jejich počtu.

Leslie
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama