Tuning a vylepšování techniky

31. května 2016 v 23:10 | Leslie739 |  Lukostřelba
Ahoj, často se mi nestává, že by se mi moje naivní plány vyplnily a ono se to ve skutečnosti vyplnilo jen tak tak, ale přeci jen ano, a proto vám dneska ukážu, jak mám vytuněný terč. Minule jsem psala, že bych to chtěla stihnout do konce minulého týdne, jenže jsem převážnou část všech dnů trávila v práci a odpoledne na to nebyla síla. Nakonec jsem se k tomu dokopala v neděli odpoledne za přispění přítele, aneb když konečně nemáte co na práci.


Roli černé strečky (samosmršťovačka, pro někoho může být i potravinová fólie, akorát tahle je pevnější a silnější) jsem si koupila už v pátek 20.5. Původně jsem myslela, že koupím klasickou průhlednou fólii, ale volba padla na černou proto, že byla celá role o nějakých 70 korun levnější. A to se vyplatí!

Inu, pár dní se tu na ní snášel prach, ostatně jako na zbytek věcí tady u mě (aneb když debordelizace probíhá příliš dlouho), párkrát jsem o ní zakopla a proklela, až na ní konečně přišla řada.

Jenže jsem mirelonový terč nechtěla jen obalit strečkou, ale i vyztužit, takže konečně přišel na řadu i bráchův starý koberec. A taky pár kartonových krabic. Bohužel mě nenapadlo postup tuningu fotit, takže to takhle polopaticky musím vysvětlovat.

Nejdřív jsme sundali z původního terče zpevňující dráty, aby nám netrhali strečku a taky proto, že už byly pro další využití zbytečné (samotná strečka terč utáhne dostatečně). Následně jsme na každou stranu válce (respektive podstavy) přilepili pár vrstev kartonu, bez ladu a skladu, zkrátka aby tam něco bylo. Pak jsme nařezali koberec na čtverce a obdélníky, podle toho, jak se nám to hodilo a taky jsme ten koberec chytili papírovou páskou k podstavě. Na každé straně tedy mohlo vzniknout nějakých 6 vrstev kartonu a 3 vrstvy koberce, dali jsme to rovnoměrně, aby se terč mohl po čase otočit a chytal to stejně spolehlivě.
A na závěr jsme přistoupili k motání strečkou. První vrstvy nikoliv po obvodu, ale tak, abychom dostatečně přichytili vrstvy kartonu a koberce, pak několik vrstev po obvodu a nakonec ještě přes rovné strany, kde byla strečka nejvíc zapotřebí a taky proto, aby tam nebyly ty nevzhledné přesahy z motání po obvodu.

Člověk by ani nevěřil, jak náročné to utahování je, no nedokážu si představit, jak bych to dělala sama, to by to zas dopadlo, takže ještě díky bohu za přítelovu pomoc. :)

A jaký je výsledek? Tak zaprvé se můžete pokochat na fotce mými včerejšími zásahy a zadruhé to chytá velmi dobře, na to, že předtím šípy projížděly skrz na skrz, tak teď jdou maximálně 20 cm hluboko a horko těžko se přes ten koberec tahají. :D Ale výhodou je, že tahle směs materíálů šípy nešpiní.


To je divočina co? Těch barev, inu, ale aspoň to ta deka se spacákem spolehlivě chytí, když mi to uletí. Na poslední fotce je poloha terče jiná, a to proto, že jsem zkoušela střílet shora dolů, nějakých 30° úhel. A byla jsem vcelku spokojená, jen mě štve, že mi vždy minimálně jeden šíp ze série uletí.
Navíc jsem každou sérii střílela z různé vzdálenosti, mezery teda jenom dva kroky, ale víc si dovolit nemohu, protože tak velkou zahradu nemáme. :D

Snažím se zlepšit techniku střelby, ale někdy je to náročné, jsem zbrkloň megalomanský a nejradši bych poslala do terče všechny šípy najednou. To je tak, když se učíte techniku hraničářů podle Hraničářova učně, zkrátka si to člověk vsugeruje, jak to čte. A i když to možná není pro nemehlo jako já zrovna nejlepší technika, prostě v ní věřím, je hodně instinktivní, a to se mně líbí. A proto si dovolím citovat úryvek z první knížky Hraničářova učně, Rozvaliny Gorlanu, kapitola 22.

Will cvičil na otevřené louce za Haltovou chatou. Měl čtyři terče rozmístěné v různé vzdálenosti a střídavě do nich střílel, nikdy dvakrát za sebou do stejného terče. Halt mu tohle cvičení uložil a potom odjel za baronem, aby si promluvili o poselství, které přišlo od krále.
"Když budeš střílet dvakrát na stejný terč," vysvětloval mu, "nebudeš při určování směru a náměru spoléhat hned na první ránu. Tak se nikdy nenaučíš střílet instinktivně. Vždycky budeš potřebovat nejdřív nástřelnou ránu."
Will věděl, že učitel má pravdu. Jenže to mu cvičení nikterak neusnadňovalo. A aby to bylo ještě těžší, Halt určil, že mezi jednotlivými výstřely nemá uplynout víc než pět vteřin.

Chápete mě? Tohle je prostě krásný. Pravda, těch 5 vteřin mezi šípy nedodržuju ani náhodou, stejně tak nedodržuju střelbu na x terčů, ale jde mi prostě o nátah a výstřel, nikoliv nátah, zaměření a výstřel, je pro mě prioritou zamířit při nátahu a ušetřit drahocené vteřiny k likvidaci nepřítele (terče). A podle principů sportovní lukostřelby je tohle samozřejmě špatně, ale čert to vem, že mám reflex, neznamená, že nechci střílet instinktivně s celodřevem nebo s něčím, co vypadá tradičněji.

Tož to je ode mě asi vše, já se pokusím pilněji cvičit a snad si na blog zase brzo najdu čas, pokud bude o čem psát.

Leslie
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama